Proč tolik deváťáků zbytečně přichází o vysněnou školu a jak se tomu letos vyhnout

Podle dostupných dat si zhruba 38 % žáků mířících na maturitní obory seřadilo své přihlášky neefektivně. Ne proto, že by neměli schopnosti nebo dostatek bodů, ale kvůli obavám, nepochopení systému a nedostatku přehledných informací.

Kde vzniká největší problém

Mnoho žáků (a rodičů) se snaží "hrát na jistotu". Výsledkem je, že si na první místo dají školu, na kterou se dostanou téměř určitě, a svou vysněnou školu odsouvají na druhé nebo třetí místo. Jenže právě tohle je chyba.

Nový algoritmus funguje tak, že největší šanci máte vždy na školu, kterou uvedete jako první volbu. Pokud na ni máte dost bodů, systém vás tam pošle. Když ne, teprve potom řeší další volby. Přesunout vysněnou školu níž paradoxně snižuje šanci, že se na ni vůbec dostanete.

Past "opatrného výběru"

Data ukazují, že téměř 27 % deváťáků se zbytečně podcenilo. Volili méně náročné školy, přestože by bodově zvládli i náročnější obory v okolí. Ne proto, že by je nechtěli, ale proto, že se báli riskovat.

Ano, někdo to takhle zvolí vědomě – a je to v pořádku. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se žáci rozhodují ze strachu nebo nepochopení systému.

Jak tedy školy správně seřadit

Osvědčené a funkční pořadí vypadá takto:

1. Vysněná škola – ideálně i trochu ambiciózní

2. Dobrá alternativa, kde je přijetí reálnější

3. Záchranná volba, u které je vysoká jistota přijetí

Statistiky jasně ukazují, že drtivá většina uchazečů je přijata právě na školu první volby. Naopak mít vysněnou školu na druhém nebo třetím místě často nedává smysl.

Velké množství chyb dnes nevzniká kvůli schopnostem žáků, ale kvůli informacím, které k nim přichází pozdě nebo vůbec.

Shrnutí

Největší chybou není mířit vysoko. Největší chybou je bát se vlastní vysněné školy. Pokud na ni máte bodově, patří na první místo. Všechno ostatní je jen strategie, která má krýt záda – ne brzdit ambice.